Vyhoření
Tomuto problému stojí za to věnovat samostatnou kapitolu.
Je čím dál častější, obzvlášt mezi mladými a "úspěšnými".
Teorii nebudu rozvádět, informace na netu jsoou dostupné v nadbytečné míře.
Jde o to pochopit se a hlavně vědět, co tím.
Jako vždy, stojí za to podívat se nejprve selským rozumem, bez omáčky vědecké speializovanosti..
Hořím, hořím až vyhořím.
první aspekt:
dojde mi palivo
můj osobní omezený zdroj energie a entuziasmu došel.
Nedobíjím (nevím, že potřebuji) nebo neumím adekvátně doplňovat energii (neznám metody vnitřní hygieny)
Nevěnuji (nemůžu věnovat?) čas odpočinku, spánku, regeneraci, bytí v klidu, spojení se se zdrojem (o kterém vetšinou nevím nebo mu nevěřím). douhodobě žiju s pocitem únavy a uhnanosti (za čím? skutečně musím?)
řešení: psychohygiena a nalezení zdroje, doplnění
druhý aspekt:
přestalo mě bavit pro co hořím
vyžily se hnací motivy (s věkem a zkušeností se motivy přirozeně mění, musím i já)
vlastně mě pro to už nehoří srdce (nebo nikdy nehořelo?)
řešení: vědomý pohled do svých motivů a korekce
třetí aspekt:
přestalo mi fungovat JAK hořím (způsob či intenzita)
dělám to způsobem nebo tempem, které mi hluboce nevyhovují
řešení: vědomý pohled do svých způsobů a korekce
čtvrtý aspekt:
něco nebo někdo mi ubírá vzduch či energii
konzumují ji problematické vztahy či nemoc
řešení: vědomý pohled do vztahů a prostoru svého těla, vyčištění a korekce
Všechny tyto aspekty od nás chtějí změnu, pohyb!
První tři souvisejí s prioritami, tj. jak mám v sobě srovnaný žebříček hodnot, co je pro mě důležié a co méně. Chaos v této věci je zásadní problém, je to jako byste seděli za volantem a nevěděli jestli šlapat na plyn nebo brzdu a vůbec netušili k čemu je volant a kam vlastně jedete. Záměr je zásadní, potřebuji v něm mít jasno, tedy alespoň ve směru kam jedu a jak (zhruba) používat stroj v němž jedu. Svou hloubkou potřebuji ladit se svým povrchovým konáním. Pokud jedu na autopilota, kterého mi tam instalovali druzí a já nikdy neměl čas pozorně v klidu nacítit, je-li to vůbec moje přání, tak mi zákonitě dojdou moje zdroje. Protože jednoduše, moje nitro, které je zároveň zdrojem mojí energie nesouhlasí a nedotuje tuhle pro něj nesmyslnou činnost.
Upozorňuji, že v hloubce své podstaty jsme všichni totéž, Život. Máme hluboce zakořeněnou touhu žít - šťastně. Jak si ale jako jednotlivci představujeme recept na svoje šťestí? Jak ho dosahujeme?
Celý ten tyjátr chtivosti a musení a výkonu a prezentace před druhými stojí vždy na vnitřní nedostatečnosti a nejednotnosti nebo chcete-li na vnitřních traumatech či egu. Tomuto nepříjemnu se ale chceme vyhnout a proto doufáme v projekty, v kterých kompenzujeme toto nepříjemno. Když ale s odvahou jdu tomuto vstříc a projdu tím skrz, vyjeví se hluboký původní vnitřní klid. Hluboké klidné spočívání v sobě je prosto chtění, je tam mír a pohoda, bez podmínek. A je to také zdroj pro naši činnost. Pokud mi pro tu činnost hoří moje srdce.
Takže metody:
vyklidit chaos uvnitř (emoce, myšlenky, musy)
uspořádat si priority pozorným pohledem dovnitř
zafixovat to tak
propojit se se zdrojem
nechat se dobít a prosvětlit, znovu umět mít bezdůvodnou radost
cítit a poslouchat své nitro
naučit se takto být i venku a neztrácet sebe ve vnějším, žít svůj život
